Nejzásadnější je pro mne toto často přítomné téma:
Strach ze ztráty svobody na cestě hledání sebe samého a své osobní realizace.
The most crucial topic for me: Fear of loss of freedom on the road finding oneself and personal fulfillment.

Pojďme si být navzájem oporou na cestě k poznání a sebeuskutečnění.

Žijme v lásce a tedy respektu k jedinečnosti cesty každého z nás.

 

Obloha je rozlehlá dost pro nás všechny. I planeta Země.
Jde o to naučit se zde na světě žít společně, ve spolupráci se Zemí, přírodou a také mi lidé společně navzájem. Porovnat se jako puzzle. Mým cílem je spojení. Kéž si co největší množství lidí navzájem porozumí a postaví se za podporu společných hodnot. Které to jsou? Ty, na kterých se navzájem dohodneme. Sama nevím, o co jde v dějinách života teď především. Vím však, že existuje proces kolektivního učení a tvorby. Pojďme najít dobrou cestu pro život společně!
Pro celistvost života!
For the integrity of life!
Je moje výzva.

V průběhu dějin jsme toho my lidstvo již hodně zvládli. Objevili jsme oheň, také pluh. Naučili se využívat rozličné rudy a později navíc páru. Prošli jsme s úspěchem technologickou i informační revolucí. A stále se nedá říct, že bychom byli zcela šťastní. Mnoho i mnohým toho stále hodně chybí. I těm z nás, kteří jsme nikdy nepoznali hlad ani ohrožení života. Přesto máme často strach. Z čeho? A proč? U mne osobně je to strach z odmítnutí, opuštění, nepřijetí a samoty. Chybí mi úplný dostatek důvěry v sounáležitost a vzájemnou lidskou podporu. Víra v člověka a úžas ze života jako celku. Ráda bych nás všechny změnila tak, abychom nalezli hluboký klid.

10.8.2016
To US Congress:

As global citizens concerned by the tragic decline in shark populations, we call on you to vote yes on the Shark Fin Elimination Act to ban the sale and trade of shark fins in the United States.
Pravděpodobně denně jsou zabíjeni tisíce žraloků jen proto, aby jim byly uříznuty ploutve. Zasaďme se za zákaz tak strašlivého obchodu. Sledujme avaaz.com Domnívám, se že se tito aktivisté zasazují za právo života jako celku.
Prosím zamyslete se nad touto výzvou. Podpořme společně alespoň základní pochopení a soucit tady u nás doma na Zemi. Vždyť jsme jeden celek života. Závislí jeden na druhém jako buňky těla. Radost každého posiluje dobrý život nás všech. Bolest nám bere sílu a naději. Nenechme si ji vzít. Ať už se něco tak hrozného nikdy nestane.

1. dub, 2016

Konflikty nás jedinců s velkými náboženstvími!

Vycházejí pouze z přehnaných ambicí, příliš velkých cílů a nedostatečné trpělivosti představitelů velkých náboženských směrů. Zároveň malé schopnosti pochopení, tolerance a přijetí důsledků nás věřících. Také kdo z nás by si dal za cíl posečkat s naplněním svých snů minimálně více než 2000 let? Zakladatelé velkých náboženství měli bezesporu nádhernou, milující a jasnou vizi.
Představu sounáležitosti lidstva, spolupracujícího a přátelského života na této Zemi. Jejich následovníci se často velmi horlivě pokoušeli realizovat jejich poselství. A když to nešlo podobrém, uplatnili metodu násilí. Zabíjeli nevěřící, násilně konvertovali kohokoli. Pod hrozbou!
Jak často pokračujeme v tomto směru? Pravda, v naší euroamerické kultuře nezabíjíme v našich očích zdánlivě zaostalé jedince fyzicky. Jak často tak ale činíme mentálně? A i jinak. Nestává se občas jedinec odlišných názorů či motivací pro nás nepřijjatelným? Například ten, který se příliš nevzdělává? Nebo úplně nespolupracuje s převažujícím systémem? Jak vnímáme člověka nepraktického, který díky svým, možná nerozvinutým schopnostem, neladí s převažující tóninou společnosti? Není náš postoj ignorace podobný s použitím zbraní před dvěma či třemi staletími? Vždyť podmínky pro život jsou zcela jiné! Přirozený způsob života téměř znemožněn. Bez energií, peněz, adekvátního oblečení, přijatelného vzhledu? Jak máme žít? Co si můžeme počít?

1. dub, 2016

Jde o celek život na Zemi. Neboť je tak vzácný! A jedinečný!

Život ve své jednotě stojí za největší péči a lásku, jaké jsme schopni. Neznáme jiné místo podporující život, než je naše planeta. Kdekoli jinde ve známém prostoru.
My lidé jsme jeho součástí stejně jako jednotlivé buňky organizmu. Potřebujeme sdílení a spolupráci, dobrou distribuci zrojů. A vědomí jasných limitů možností. Které organismu dává vnímání bolesti.
Vezměme si za příklad kloub. Nebo úponovou šlachu svalu. Snažíme-li se překročit jisté hranice, signalizační systémy rozezní alarmy. A většinou nás zabrzdí. Tělo všech organizmů do značné míry ví, co může, a co už ne.
Buďme bdělí. Nepodceňujme varovné signály. Vnímejme jednotu sebe a života jako celku. Tudy vede cesta.

10. dub, 2016

V co věřím. A jak si představuji pokračování života na Zemi.

Docházím k přesvědčení, že potřebujeme právě revoluci vědomí. Tedy transformaci vnitřního světa nás všech. Nebo alespoň velkého počtu z nás.
Někdo totiž již žije v lásce a poznání. A jiní jsou naopak podobnému stavu příliš vzdálení.
Domnívám se ale, že jsme dosáhli fáze fascinující propojenosti. Jako dosud nikdy v dějinách nás spojuje fungování světa!
Zkusme si jej na chvíli představit bez toku jídla, oblečení, spotřebičů, energií, komunikace, zábavy, služeb a informací. Jak bychom žili?
Viděli jte již road movie Cesta?
Tam, kde se více méně daří, je způsob života nenahraditelně a nevyjádřitelně cenný. Proč jsme tedy občas smutní, ztracení a v nejistotě z budoucnosti? Jak je možné, že často nevěříme jeden druhému? Obáváme se své nedostačivosti? A vnitřní tísně po té překonáváme agresí.
Přála bych si, abychom se daleko častěji jeden na druhého mohli bez obav a v jednoduchosti usmívat.